Ota Richter - Fotografoval pět amerických prezidentů 

 

připravil ohm Ale ještě než s focením prezidentů začal, zamiloval se... Černošská zpěvačka Aretha Franklin v Madison Square Garden, 1969  Jak to bylo s vaší první láskou? Když mi bylo čtrnáct, miloval jsem spolužačku Helenku, která byla členkou fotografického kroužku na střední škole ve Vltavské ulici v Praze. Sliboval jsem si, že když navštívím kroužek s ní, v přítmí temné komory nebude nikdo pozorovat mé neklidné ruce. Avšak stalo se, že místo Helenky jsem byl fascinován tím, jak se na bílém papíru uprostřed misky s vývojkou začíná objevovat černobílý obraz břízy na pozadí mraků. S Helenkou jsem se za nějaký čas rozešel, ale fotografie se mě drží zuby nehty dodnes. Ilustrační fotka pro propagaci filmu Batman, New York, 1969 Emigrantská rodina, New York, 1969 Jaký byl váš první snímek? Dokonce ho stále mám. Vznikal dobrodružně - vyvolal jsem film a udělal kontaktní otisk za nesmírně primitivních podmínek a s pomocí kýblu s vodou. I po čtyřech dekádách, překvapivě, fotografie vypadá jako první den. Jsou na ní Trosky v Českém ráji. Od té doby jsem strávil nějakou dobu na FAMU, pracoval interně v českém časopise a ve věku 22 let se stal nejmladším členem Svazu československých výtvarných umělců, obor fotografie. V té době jsem už fotil dvanáct divadel a sudičky mně daly do vínku tu šťastnou příležitost, že jsem byl prvním fotografem Semaforu, druhým fotografem Divadla na Zábradlí po Lukasovi, třetím fotografem divadla D 34 po Drbohlavovi a Paříkovi, a tak dále. Mimo to jsem fotil reklamu pro zahraniční výsadní společnosti a pro mnoho časopisů. Prožil jsem dlouhý čas v Moskvě a prostě si užíval doby, kdy pro fotografy v této zemi nastal ráj. Setkání veteránů, New York, šedesátá léta  Jeptišky fotografují sochu svobody, Ney York 1964 Ale pak jste se trochu naštval... Jo, na režim a komunisty a vyměnil jsem Prahu za New York. Bylo to méně snadné, než tady říkám. Neuměl jsem anglicky a z toho důvodu jsem měnil zaměstnání jako podvlékačky, neměl jsem ani na správku bot, takže díru v podrážce jsem denně zalepoval žvýkačkou a žena byla těhotná, a nemohla pracovat. Katolická snídaně při nedělních bohoslužbách, New York 1969 Martin Luther King vyvolával svoji smrtí rozruch i rok po té  - demonstrace v Central Parku - New York 1969 To muselo být šílený Ale zlepšilo se to, protože jsem byl fotografii - a ona mně - věrný, našel jsem dobré zaměstnání a fotil dva a půl roku v New Yorku módu pro katalogovou firmu Spiegel. Jednu neděli našla žena v New York Times inzerát, že tisková agentura Associated Press hledá fotografy a zase mi sudičky pomohly a já vyhrál jedno ze třech míst o kterých soutěžilo 721 fotografů. A tak jsem se stal členem největší fotografické agentury na světě, fotografoval jsem pět amerických presidentů. Byli to Jim Carter, Richard Nixon, Lyndon Johnson, Bill Clinton, Dwight David Eisenhower.  Dwight David Eisenhower na výstavě o jeho životě, Columbus Cirkle, New York 1964 A také filmové hvězdy jako Elizabeth Taylor, politiky jako Henry Kissingera, krále Husseina a anglickou princeznu Ann. Stal jsem se specialistou na osobnosti a mám jich v archivu kolem 450. Pak mi jeden velký časopis nabídl přesídlení do Evropy a tam jsem vyměnil každodenní agenturní práci za reportáže pro velké evropské časopisy, o kterých jsem dříve jenom snil. Stern, Quick, Paris Match, Harper´s Bazaar, Bunte, Elle a několik dalších otiskovaly fotografie malého čecháčka. Jedna z prvních fotografií Oty Richtera v New Yorku - ještě flexaretou, 1963 Smíšené manželství - on je černý, ona židovka - na svou dobu  odvážné spojení,New York 1964 Nestýskalo se vám po Čechách? Hlavně po Praze. Ale doma byli stále komunisti a nepustili mě zpátky dlouhých 26 let. Děti rostly a protože jsme z nich nechtěli mít Němce nebo Švýcary, vrátili jsme se do Ameriky. Protože jsem byl unavený a vyčerpaný z reportážní fotografie, začal jsem fotit portréty a svatby produkované s velkou pompou a několika asistenty. A mezitím přišel rok 1989, a já byl poprvé v listopadu zpátky doma v Praze, kde jsem zase měl štěstí, přijechal jsem čtyřiadvacátého listopadu a nafotil celou "sametovku". No a za nějaký čas na to jsem se rozhodl přijít zpět do své milované země a dožít tady. Za těch dlouhých 37 let jsem viděl a fotografoval skoro všechno na světě a tak jsem neočekával nic nového a převratného. A v tom mě zasáhla krása Prahy, políčka a lesíky v české krajině a já se zase zamiloval. Tentokrát do země, kde jsem se narodil.  Socha svobody focená českou flexaretou, New York 1964 Mělo to nějaký efekt? Sudičky mi opět přály a já vyhrál první cenu v kategorii Praha fotogenická v soutěži Praha fotografická. Nebyla to tahle první cena ani to uznání poroty, ale takové jakési pohlazení, které mi říkalo: "Otíku, jsi zase doma a my vidíme, že jsi tu štastný a vidíš nejen očima ale i srdcem a tak tě vítáme a přijímáme znovu mezi nás." Tři grácie - snímek z party módních návrhářů, New York, 1964  Co děláte právě teď? Zase fotím svůj oblíbený SEMAFOR, herce a herečky, zpěváky a zpěvačky, umělce, spisovatele a krásná česká děvčata, tanečníky a tanečnice, píšu a fotografuji pro časopisy a publikace, a je mi strašně fajn. Po boku mi i v noci leží sice trochu obstarožní, ale stále krásná, sladká, věrná a inspirující milenka. Její jméno ovšem zní tak trochu řecky. Jmenuje se totiž Fotografie. Ota Richter na snímku Olega Homoly - 2001 Ota Richter v datech: 1936 - 18. března se narodil v Praze 1954 - je přijat na FAMU, obor kamera, ale z fakulty odešel, protože mu zemřel tatínek a rodina by zůstala bez obživy 1959 - je fotoreportérem Světa Sovětů, fotografuje také avantgardu té doby - divadlo Semafor atd. 1963 - emigroval během plavby se sovětskou lodí Poběda při zastávce v Athénách. Jednou z mála věcí, které si do emigrace vzal, byl fotoaparát české výroby Flexaret (viz Olegův glosář) 1966 - v USA se stává členem agentury Associated Press, ze značky Flexaret přesedlává na značku Nikon, fotografuje osobnosti i události, mj. válku ve Vietnamu. "Spíš než střílení mi vadila špatná hygiena". 1970 - odjíždí do Evropy a fotografuje zde pro prestižní časopisy (Stern, Quick, Paris Match, Harper´s Bazaar, Bunte, Elle) 1976 - pracuje opět v USA 2000 - vrací se do Prahy, obnovuje spolupráci s divadlem Semafor, publikuje články pro fotografy ve Fotografií - Magazínu, pořádá fotografické workshopy... GENY: s Jarmilou Richtrovou má tři syny. Michal je zástupcewm ředitele televizní stanice SAT1 v Berlíně (Německo), Jakub je soudním znalcem v oboru počítačové techniky ve Washingtonu (USA), David pracuje jako investiční bankéř v San Diegu (USA) Olegův glosář: emigrovat na "Západ" v padesátých a začátkem šedesátých let z Československa nebylo nijak snadné. Komunistická byrokracie v Československu totiž umožnila svým občanům vůbec první výlet do kapitalistického světa po roce 1948 až v roce 1963, tedy 15 let po tom, co "uchopila moc dělnická třída". Výlet to byl poněkud komplikovaný, vlakem se muselo jet až do sovětského přístavu Oděsa a odtud se dále pokračovalo lodí Poběda do Řecka a Egypta. Na zájezd se přihlásilo 7000 lidí, na palubu se ovšem vešlo jen čtyři sta. Dvanáct z nich emigrovalo. Mezi nimi byl i Ota Richter, který si sebou vezl jen pár věcí, aby na sebe neupozornil, k těm věcem patřil i fotoaparát flexaret