Jaroslav Hutka - Obřad večerního žraní 

 

před chvílí vstal, protože je 5 hodin odpoledne Jaroslav Hutka O b ř a d   v e č e r n í h o   ž r a n í V listopadu 1989 zpíval Jaroslav Hutka pro zcela zaplněnou Letensku pláň v Praze. Písničkář, básník, spisovatel, výtvarník a samorostlý filosof , který říká, že vzal bolševikovi lidovou píseň, aby ji vrátil zase lidem. Část života strávil v emigraci, teď žije v Praze se svoji ženou Kateřinou a dcerami Klárou a Eliškou. Spát chodí v devět ráno a vstává v pět odpoledne. Ve vinohradském činžáku má své noční hnízdo. Dole ve sklepě, který lehce zavání vlhkou plísní, odšumuje na profesionálních počítačích svoje staré nahrávky a vypaluje cédéčka. Prodává je i na svých koncertech. Obaly vytváří sám pomocí gumových raznic, barev a práškového zlata. Do hřbetu CD krabičky vkládá zkameněliny živočichů, které si přiváží z jižní Francie. Zápas s kamny Hutkovi měli v Olomouci dům s pětipokojovým bytem a s travnatým dvorem. Ale v roce 1952 komunisté dům vyvlastnili a rodinu vystěhovali do dvou stísněných kamrlíků na policejní strážnici v Bouzově. Otec Miloslav, bývalý podnikatel, bral osud odevzdaně a oporou rodiny se stala praktická maminka Hildegarda. Jednou v rodinné kase zbývaly tři koruny. "Měli jsme se rozhodnout, co má máma koupit… samozřejmě jsme ji nic neporadili a tak nakonec přinesla tři kremrole." Ani babička nehýřila penězi, dostávala 100 korun penze. "Byla podivně posedlá kamny, chtěla, aby hodně hřály a málo žraly. Zkoušela kamna nejneuvěřitelnějších tvarů a pak je vystrkala ke dveřím a skopla ze schodů." Babiččin věčný boj později zúročil v písni Kamna (estébáci ho mj. obvinili, že kamny mínil vedoucí úlohu KSČ a "bratrskou pomoc" vojsk Varšavské smlouvy v r. 1968)). Po smrti babičky se ukázalo, že byl ucpaný komín. Řízek ze včerejška V sedmé třídě Jaroslava Hutku přestaly bavit školní lavice. To už bydleli zase v Olomouci, naproti škole. Po snídani vlezl tajně zpátky do postele a dalekohledem pozoroval, co se děje u nich ve třídě. Vydržel to tak dva měsíce a nedostal ani dvojku z chování, učitelé to brali jako pubertální úchylku. Bavila ho matematika a malování, mezi kterými se nemohl rozhodnout. Pražská sestřenice Stánička poradila střední uměleckou školu. "Byla druhou důležitou ženskou v mém životě." Tou první byla o devět let starší setra Miloslava. Od ní dostával "tu ženskou duši, kterou kluk potřebuje." Na Střední umělecko průmyslové škole v Praze si od kantora a výtvarníka Antonína Michalčíka půjčoval ateliér. Vodil tam i holky, ale jen proto, aby je mohl portrétovat. To se nelíbilo sousedům. "S ateliérem jsem se rozloučil vzdorně a přivedl si tam holku z nižšího ročníku, já byl stydlivý a ona ještě s nikým nic neměla. Ve čtyři ráno se zděsila, co řekne rodičům a já jí nabídl, že s ní půjdu - rodiče byli tak překvapení, že mi dali i kafe." To už nosil dlouhé vlasy a bál se policajtů, kteří vlasatce stříhali. V roce 1966 vyhláška označila "máničky" jako osoby znečišťující veřejná prostranství. "V létě jsem šel k vlaku naproti našim a otec za mě platil pokutu padesát korun za znečišťování nádraží." Na jaře 1966 se skamarádil s muzikanty Ladislavem Veitem a Hvězdoněm Cignerem, kteří ho přitáhli k písničkáření. Začal se učit na kytaru (v dětství si protrpěl hodiny klavíru, zkoušel to i na bicí). Scházeli se na schodech u Národního muzea. Mezi Hutkovy posluchače patřila i spolužačka Zorka Růžová. Říkalo se jí Myš a psala básničky. Během času se stala i autorkou některých textů k písním, které Hutka zpívá dodnes (Tango o Praze, Život se otáčí, Rozcvička). Atmosféra doby byla prosáklá beatnickým hnutím. Veit s Hutkou bydleli ve dvou komůrkách bez plynu a elektřiny. O jídle se jim spíše jen zdálo. Na stěně měli napsáno: DAL BYCH SI TEN ŘÍZEK, CO JSME SI O NĚM VYPRÁVĚLI VČERA. Brzo po ránu kradli housky a mléko, složené po rozvozu před ještě zavřenými obchody. S bohémským způsobem života se nesnášela představa dvou roků vojny. Hutka fingoval sebevraždu. V Olomouci se domluvil se svoji dívkou Marií Spurnou (pozdější herečkou) a snědl prášky na spaní. Zavolala pohotovost, jenže v nemocnici mu vypláchli žaludek a poslali ho sanitkou zpět domů. Cestou se pod loktem pořezal žiletkou. Řidič mu vynadal, že zasvinil potahy, ale účel to splnilo - dostal se do psychiatrické léčebny v Moravském Šternberku a cesta k modré knížce byla otevřená. Ukradená Atlantida S Myší neměl Hutka společné jen písničky. "Později jsme se do sebe zaklesli a v děvětašedesátým se vzali, asi nás do toho tlačila Zorčina maminka, že když u nich v kuchyni bydlím, měl bych si Zorku vzít." K vlastnímu bytu 1+1 v Neklanově ulici pod Vyšehradem dopomohl novomanželům kytarista Radim Hladík, který měl matku na bytovém úřadu. O rok později se narodil syn Vavřinec. "Když ho přivezli, tak jsem nemohl uvěřit, že taková malinká věcička přežije noc, pořád jsem vstával k postýlce a kontroloval, jestli dýchá." Synovi vybrali jméno podle písně Sv. Vavřinec. To už byl Hutka zasažený poetikou zapomenutých lidových moravských písní, které našel ve více než 150 let staré sbírce kněze Františka Sušila. Sbírku pro Hutku ukradl Hvězdoň Cigner v knihovně Filmového symfonického orchestru, ale Hutka ji otevřel až ve vlaku do Olomouce, aby se schoval před opileckými narážkami cestujících na délku vlasů. Několik písní ze sbírky pak zkusmo hrál s Radimem Hladíkem a Petrem Kalandrou. "Ale to už jsem tušil, že jsem narazil na Atlantidu." S Radimem Hladíkem v Praze na Novotného lávce (2000) Nostalgická vzpomínka na kubistický dům v Neklanově ulici, ve kterém bydlel před odchodem do emigrace v sedmdesátých letech (2000) Noční motýl Z Neklanovy ulice chodil na Vyšehrad a díval se na východ slunce. Objevil kouzlo převráceného času a vstával kolem druhé po půlnoci. Přitahovala ho i astrologie pro malebná spojení jako Venuše v Býku nebo Saturn ve Lvu. Na přednášce astrologa Vratislava Žižky nicméně prohlásil, že astrologie je blbost. Žižka odpověděl: "Taky patříš k těm pitomcům, co odsuzují věci, o kterých nic nevědí?" Začal astrologii studovat. Od té doby sestavil přes tři stovky horoskopů. Ve studentském klubu Saks vykládal horoskop šéfovi Havlíčkovi. "Zadrhl jsem se na jeho otci a s omluvou jsem říkal - víš, ten tvůj otec, tam je cosi příšerného až morbidního, takhle nějak bych četl hromadného vraha." Havlíček se neurazil, protože táta byl hrobníkem. Podle astrologických tabulek si Hutka vybíral i termíny koncertů - v emigraci si na 10. června 1989 stanovil vystoupení v Budapešti. Z tehdejšího socialistického Československa se na něj přijelo podívat přes 500 lidí. Kromě praktické astrologie si Hutka vyzkoušel i spiritismus společně s Radimem Hladíkem. "Chodil za námi duch vědce Darwina, byl nesmírně zábavný, ale občas se k nám vloudili i různí nablblí duchové." Zpěvákem beze jména V sedmdesátých letech už Jaroslav Hutka rozezpívával koncertní sály. Pod tíhou ruské okupace se lidé obraceli k národním kořenům a mystické moravské písně jim pronikaly až do hlubin duše. Vydavatelství Supraphon, pro písničkáře spíše neprůstřelné, Hutkovi vydalo LP desku Stůj břízo zelená natočenou živě při koncertě (poprvé v historii Supraphonu). Lidovky začaly k lidem přicházet odjinud, než ze sfér oficiální komunistické kultury. Druhá supraphonská deska se jmenovala Vandrovali hudci. To už byl Hutka z politických důvodů častým hostem v Bartolomějské. Anketa Zlatý Slavík ho sice vynesla na čtvrté místo, ale pořádající redakce Mladého Světa "honem vymyslela pravidlo, podle kterého se mohlo hlasovat jen na zpěváka s rekvalifikačními zkouškami." LP Vandrovali hudci se stalo i deskou roku, ale nesmělo se uvádět, kdo písně zpívá. V polovině sedmdesátých let se Hutka po druhé oženil - s češtinářkou Danielou Macíkovou. "Byl to podstatný životní omyl, který se táhl čtrnáct let přes nejaktivnější část mýho života, zaplaťpánbůh se to obešlo bez dětí." Rok po svatbě dostal paragraf za příživnictví a nedovolené podnikání. Soudní znalec posoudil, že není umělec a že jsou smlouvy s pořadateli neplatné. Pravou příčinou bylo to, že se stýkal s disidenty, o kterých ovšem až do prvního setkání v roce 1975 netušil. Začalo období policejních perzekucí. Jednou strávil noc ve vazbě, kam doléhala jeho hudba, kterou si estébáci pouštěli kolem dokola, aby v ní našli něco závadného. Estébákům nejvíc vadila písnička Havlíčku, Havle. "Pořád se ptali, o kom písnička je, já říkal, že o Havlíčkovi a oni se mi tři dny snažili dokázat, že o Havlovi." Kde bude žebrat? Hutka emigroval do Holandska v roce 1978. První tři měsíce bydleli s manželkou Danou u Hanse Kombrinka, se kterým se kdysi seznámil na dovolené v jižních Čechách. Poklidný život v Holandsku byl pro Hutku do jisté míry zklamáním. Jako muzikant se nemohl chytnout, neuměl jazyky, nic zajímavého se tam nedělo. Hodně cestoval. Při návštěvě Ameriky ho tamní úřady na hranicích vyslýchali tři hodiny. "Bylo to málem jako na Bartolomějské, akorát že tam visela americká vlajka." Díky dlouhým vlasům a kytaře se ptali, jestli je komunista a kde bude žebrat. Jel také do Paříže za bývalou ženou Zorkou a synem Vavřincem, kteří zde žili v emigraci. Slavná Paříž ho neuchvátila. "Měl jsem v sobě jediné měřítko a tím byla Praha, jenže Prahou měřit nelze, to dostanou všechna města na frak." Katolíkům vadil Jan Hus Zatímco folkaři v Československu začali chrlit desky ve statisícových nákladech, Hutka si musel založit vlastní vydavatelství Fosil. Z nahrávek, které si přivezl ještě z domova, si nechal kopírovat kazety. Obaly si dělal sám a využil tak zkušeností z výtvarné školy. V Holandsku dal také dohromady partu amatérských muzikantů a začal s nimi nahrávat. Neobešlo se to bez problémů. Největším jablkem sváru se stala píseň Mistře Jene. Klávesista Ben Jurgens prohlásil, že píseň hrát nebude, protože Hus byl kacíř. Jurgens vystudoval katolickou školu… Své kazety rozesílal Hutka krajanům. Zvali ho na koncerty. A často pro něj měli slavnostní svíčkovou s knedlíky podávanou na cibuláku. " V Los Angeles jsem si u českého hospodského s úlevou objednal anglický biftek, ale on řekl, že syrovou krávu jedí jen americká prasata a zase mi donesl svíčkovou na cibuláku…" Na australském turné za krajany se dozvěděl, že jeho žena Daniela se mezitím v Holandsku nastěhovala k jinému muži. Byl zoufalý a čerstvou ránu na duši mu pomáhala hojit svoji náručí jedna "místní samaritánka". S Danielou, nadanou na jazyky, to bylo už dlouho dobu problematické. Hutku poznala v Praze jako suveréna. "Ale venku ze mě byla bačkora, která neumí otevřít hubu, často u nás létalo nádobí." Dostal pozvání biskupa Opaska na koncert do německého Rohru: nepřijedeš-li, bude hrát jenom Kryl. Tam se seznámil s bohemistkou Kateřinou Česalovou. Emigrovala před čtyřmi lety i s přítelem, kterého si vzala a pak se zase rozvedla. "Bydlela v Kolíně nad Rýnem, já zase v Rotterdamu, nabídl jsem jí, že jí svezu…" Svezení trvá dodnes (v roce 1992 se s Kateřinou v Praze oženil). S manželkou Kateřinou a dcerami Klárou a Eliškou ve Vinohradském bytě (2000) Na letišti ho nepráskli V Praze byla revoluce. Přátelé mu telefonovali, ať se vrátí. Neměl na letenku. Výtvarník Standa Kohoutek mu v Kolíně nad Rýnem dal 900 marek: "Poslouchám tě celej život, tak tuhle vstupenku bych ti rád zaplatil sám." Do Prahy přiletěl 25.11.1989. Neměl vízum a od pasové přepážky ho vyhodili. Volal Kateřině do Německa, co má dělat. Poradila mu, ať se vyhodit nenechá, že jí to zrovna vyšlo v pasiánsu. Když se pak za přepážkou vystřídal jiný úředník, za 70 marek mu vystavil turistické dvoudenní vízum s tím, ať ho nepráskne. Neměl ani sešit s texty svých písní, které zapomenul v Bonnu. Proto pak shromáždění na Letné, kam ho z letiště odvezl zpěvák Michal Prokop, zpíval Náměšť, jejíž slova si pamatoval. Najednou by slavným, jako nikdy před tím. "Přestal jsem sám sobě patřit - zatím co dřív jsem se po koncertu mohl zašít někam do hospody, teď mě všude hned poznali a začali do mě hučet jako do vrby." Zpíval všude možně - a neměl kde bydlet. Obcházel kamarády, které revoluce vynesla nahoru. "Primátor Kořán mi řekl mi, že není bolševik, aby pomáhal kamarádům. Václav Havel mi zase chtěl dát řád, ale když jsem místo toho chtěl byt, poradil, abych šel za Kořánem." Při jednom z televizních vystoupení řekl, že nemá kde bydlet. Ozvali se lidé, kteří mu nabídli azyl ve vile. Později vyšlo najevo, že jsou to estébáci, kteří vilu pod cenou koupili po textaři Petru Radovi. Svině na vratech Rodinou dovolenou tráví na jihu Francie, nedaleko města Rochefort. Dcera Klárka se cestou z Francie jednou ptala: "Tati, až přijedeme do Prahy, ukážeš mi, kde bydleli komunisti?" S Karlem Marxem, Moskva, 1990 Telefonní automaty tu fungují, jen když se jim chce… Moskva 1990   Jaroslav Hutka (1947) v Praze asi definitivně zakotvil. Žije na Vinohradech nedaleko náměstí Míru s manželkou Kateřinou (1966), dcerami Klárou (1991) a Eliškou (1995). Když holčičky v sedm vstávají, jemu se teprve klíží oči. Do osmi hodin si s nimi povídá a pomáhá Kateřině s jejich oblékáním, kolem deváté usíná. Po páté odpolední, když vstane, se rodině znovu věnuje. "Obřad večerního žraní se mi zdá důležitý." Pak odjíždí na koncert. V noci ve sklepním ateliéru vypaluje CD disky (edice SAMOPAL) se svými nahrávkami a v počítači krmí svoji webovou stránku s fejetony, povídkami i termíny koncertů. Vedle počítače má složenou basičku plzeňského piva, za noc vypije 4 - 5 lahvových třetinek. Balí si k tomu cigarety. Kvůli holčičkám Hutka koupil i chalupu na Domažlicku. Nejdřív mu někdo propíchal pneumatiky, tak o tom napsal fejeton do novin. Na vratech chalupy se jako reakce objevil nápis: "Co ty svině pražská, chceš do držky?" Napsal druhý fejeton s názvem "dopis na vratech". A zatím je klid.   Během noční práce v ateliéru vypije několik plzní (2000) Ateliér vymaloval syn Vavřinec (2000) Obaly cédéček edice Samopal tiskne ručně a každé je tak originálem (2000) S dcerou Eliškou (2000)   Největší hity Havlíčku Havle Vandrovali hudci Litvínov Náměšť Sv. Vavřinec Z diskografie Stůj břízo zelená - LP (1973, 1990) Vandrovali hudci - LP (1976, 1999) Pravděpodobné vzdálenosti - LP v emigraci (1978, 1979) Hier is mijn thuis - LP v emigraci (1984) Listopad 89 – MC (1989) Návrat – LP, MC (1989) Panbů na poli – LP, CD, MC (1991) Pravděpodobné vzdálenosti – CD, MC (1994) Slunečnice – CD (1999) Tango o Praze – CD (1999) Edice Samopal – zatím 15 CD, poslední je Ježíšek (2000) Jak šel život 21.4.1947 – se v Olomouci narodil Miloslavu Hutkovi a Hildegardě Hutkové (sourozenci: Miloslava 1938 a Lubomír 1941) 1952 - Hutkovi jsou vystěhováni z rodinného domu na Bouzov 1962 - studuje malbu a dekorativní techniky na Střední umělecko-průmyslové škole grafické v Praze na Žižkově 1966 - utekl ze studií, Vláďa Fajt a Hvězdoň Cigner ho přemluvili k písničkaření, s Fajtem o rok později koncertuje 1969 - svatba se spolužačkou ze střední školy Zorkou Růžovou, která mu píše i texty 1970 - Zorka Růžová porodila syna Vavřince (jméno podle písně Sv. Vavřinec) 1975 - svatba s češtinářkou Danielou Macíkovou, seznamuje se s disidenty, začínají policejní perzekuce 1978 - emigruje do Nízozemí 1986 - založil vydavatelství Fosil 1988 - rozchází se s Danielou Macíkovou, seznamuje se s Kateřinou Česalovou, kterou si později i vezme 1989 - na listopadovém mítingu v Praze na Letenské plání zpívá Náměšť 1991 - Kateřina porodila dceru Kláru 1995 - Kateřina porodila dceru Elišku text a foto Oleg Homola