Sobota 10. dubna 2004
Mravenci jí vlezli na prádlo
Mravenci fotografky Veroniky Souralové táhnou vítězně světem. Poprvé jsem o těchto poutavých makrofotografiích informoval v létě 2003 zde na webu. Co se od té doby s mravenčí říší přihodilo? Veronika Souralová se dostala až do výstavní síně Křížové chodby Staroměstské radnice v Praze, kde na prestižní fotografické soutěži Czech Press Photo získala druhé místo v diváckém hlasování. Na prvním stupni pak stanul Karel Cudlín, který si také v březnu 2004 s Veronikou připil na úspěch.
A s mravenci se roztrhl pytel. Reportáž v Ringu, titulní strana magazínu Hospodářských novin a k tomu hlavní materiál uvnitř, ceny v dalších českých fotografických soutěžích. Posledním mravenčím aktem je pak výstava v divadle Na prádle, která měla vernisáž 8.4. 2004. Pojďme si říci, co taková výstava obnáší. Kolem 40 zvětšenin digitální cestou včetně úprav a koláží, což je zhruba měsíc práce. Náklady na zvětšeniny a paspartování čini přes 20000 korun. Pronájem rámů a prostory jsou také za pár tisíc. K tomu připočtěte dopravu atp. A 150 chlebíčků (jak chlebíčky nakonec dopadly se dozvíte dále). Na snímku vidíte výstavu dva dny před zahájením, kdy byl náhodný malý divák vtažen do mravenčí říše. Nikdo ho ovšem nenutil, vtáhnul se sám.
K vernisáži patří nerozlučně vernisážoví návštěvníci. Dělí se do pěti skupin. V té první jsou příbuzní, kteří považují za svoji povinnost něco napsat do návštěvní knihy. Tady kupříkladu vidíte Veroničinu dceru Natálii (vlevo), tatínka Petra Milese (biolog zabývající se druhem mravenců Formica) a syna Víťu (právě píše, že neměl trému, když zahajoval s Natálií v duetu housle - klavír vernisáž skladbou o mravencích).
Ve druhé skupině jsou kamarádi a známí. Přijdou na vernisáž hlavně pokecat o dětech, penězích, práci a dovolených. Samo dílo přijde na přetřes také a polichocený autor - autorka je v závěru obdivné ódy na své umění odstřelen dotazem, jaký fotoaparát si má tazatel koupit na dovolenou, což jak se zdá byl pravý důvod dialogu o umění.
Ke třetí skupině patří návštěvníci nejdůležitější - a sice sponzoři. Ve Veroničině případě je hlavním sponzorem manžel ing. Marcel Soural (vlevo), respektive stavební společnost Trigema, kde zastává vedoucí funkci. Sponzory je potřeba hýčkat a předcházet si je, byť jsou v blízké přízni. K dalším sponzorům patří ateliér Fabion, který je organizátorem fotografických výstav v kavárně divadla Na prádle.
Čtvrtou skupinu tvoří VIP neboli vipíci či česky srozumitelně významné osoby. Zatímco příbuzní plní funkci genetickou, kamarádi funkci zábavní, sponzoři funkci ekonomickou, VIP mají funkci zdobnou. Jsou jako cingrlátka na vánočním stromku, který by byl jinak fádní. Ideální VIP je kupříkladu prezident státu, ministr či nějaká hvězda showbyznysu. V případě Veroniky Souralové jsem na vernisáži natrefil vedoucího pracovníka obchodního úseku ČTK Martina Caise s významným českým fotografem Josefem Ptáčkem. Právě si domlouvají, že spolu něco podniknou. Něco kalého. Doufejme, že jen půjdou za holkama.
Poslední pátou skupinu tvoří nezvaní hosté. V Praze je to již léta Holubova letka. Je to organizovaná skupina, které se říká podle redaktora Holuba působícího kdysi v podnikovém bulletinu zemědělského podniku. Holub se v osmdesátých letech 20. stol. vyznačoval tím, že nescházel na žádné tiskové konferenci, kde bylo občerstvení nebo se něco rozdávalo. Postupně na sebe nabalil partu podobných, která se už dvě desetiletí chodí zdarma najíst na společenské akce, kam je nikdo nepozval. Jak se o akcích dozvídají, je možné jen tušit - zřejmě používají netopýří zpravodajskou službu. Na jednu stranu je mi jich líto, na druhou se na mravenčí vernisáži nechovali ani trochu skromně. Prostě si sedli ke stolu, kam se nosily chlebíčky a nápoje. A konzumovali. Ze 150 chlebíčků snědli pětinu. Byli čtyři, včetně jedné ženy - na snímku jsou dva z nich. Říkal jsem si, že já na jejich místě bych mísu s jídlem atakoval méně nápadně náhlými nájezdy odněkud z kouta. No, ale kdo ví, zda mám právo soudit - třeba za pár let budu na takovýhle fotkách já...
Výstava Kouzlo mravenčí říše v divadle Na prádle (Besední 3, Praha 1 - je to u Újezda směrem ke Kampě) potrvá do 30 dubna 2004. Veronika Souralová vás tam zcela jistě zcela srdečně zve. A jaké má s mravenci další plány? V květnu se výstava přestěhuje do Sedlece - Prčice. Bude na třech místech - v Kulturně informačním centru, v hospodě U škrpálu a v hotelu Monínec. Ke květnové výstavě bude vydáno cca 100 ks autorských pohledů.
text a foto Oleg
